Ještě ke svinarskému mostu

Je vymalováno… Nejstarší dochovaný most v Hradci Králové přestal ve své původní podobě existovat. Ještě před půl rokem, když jsem psal k tomuto tématu svůj první komentář, to vypadalo nadějně a byla velká šance, že historicky a architektonicky cenný most bude zachován pro budoucí využití na jiném místě. Bohužel zastupitelstvo města v lednu rozhodlo pouze o zachování „fragmentů mostu“. Pod pojmem fragment mostu si každý mohl představovat něco jiného. Následovala proto jednání s odborníky památkáři, která měla tento pojem upřesnit. Z těchto jednání vyplynulo, že minimálním smysluplným fragmentem, který by měl nějakou vypovídající hodnotu je jedno pole mostu. Jenže zachování jednoho pole mostu zastupitelstvo v lednu také výslovně neschválilo, a tak složitá jednání začala nanovo. V následujícím období od února do dubna jsem absolvoval velké množství schůzek a vyjednávání a snažil se zachránit maximum možného. Potvrdilo se mi, že fungování naší společnosti probíhá přesně podle hesla, že „kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod“. A že těch důvodů, které jsem vyslechl, bylo… Zažil jsem chvíle beznaděje i spoustu jízlivých poznámek či „dobrosrdečných“ rad, abych si most vzal „do toho našeho skanzenu v Krňovicích“ (nakonec jsem projednával i tuto možnost, která ztroskotala na neúměrných finančních požadavcích dodavatelské firmy, které jsme jako nezisková organizace nebyli schopni uspokojit). Takřka v poslední chvíli se zastupitelstvo na svém dubnovém zasedání rozhodlo své předchozí usnesení přehodnotit a schválilo zachování jednoho mostního pole, které bude muset být z technologických důvodů rozděleno na dvě části. V této souvislosti děkuji zejména panu náměstku Vedlichovi, který zachování mostu podporoval od začátku, panu primátorovi za podporu zachování alespoň té poloviny, která byla odsouhlasena na dubnovém zastupitelstvu, a samozřejmě všem kolegům zastupitelům, kteří zachování mostu či jeho půlky podpořili jak v lednu, tak v dubnu.

V uplynulých dnech byly obě části jižního mostního pole umístěny provizorně na městském pozemku v předpolí mostu. To se podařilo provést velmi citlivě vůči zdejší zeleni, která nebyla nijak poškozena. Na tomto místě by měly fragmenty mostu přečkat do doby, než bude jasné, jaké bude jejich následné definitivní uplatnění a umístění. Nyní proběhnou další jednání a bude se muset odborně zhodnotit technická a finanční náročnost oprav zkorodované konstrukce. Od ní se pak bude odvíjet způsob dalšího využití a rozsah zachování konstrukce. Vhodné lokality pro umístění mostu by měl následně vybrat odbor hlavního architekta. Je jasné, že jsme stále na začátku a bude to ještě poměrně náročné, protože nové umístění mostu bude vyžadovat potřebná povolení a budou se muset najít finance na realizaci. A pak je tu stále řada lidí, kteří zachování byť i jen části mostu od počátku rozhodně nefandí – nejen mezi zastupiteli nebo úředníky. Před pár dny jsem měl telefonát od pána ze Svinar, který bere zachování části historického mostu jako újmu a vyjmenoval mi řadu důvodů, proč je to špatně, vyčinil mi a nakonec uzavřel se závěrem, že „nám tady Strana zelených hyzdí přírodu“. Samozřejmě jsem byl trochu překvapen a netuším, nakolik takový názor reprezentuje veřejné mínění obyvatel Svinar. Nicméně v každém případě, pokud bude navržena varianta umístění mostu ve Svinarech, bude to určitě konzultováno s místní KMS. Samozřejmě pokud by občané Svinar již na svém území nechtěli připomínku mostu, který byl součástí jejich životů a reprezentoval jejich obec po celých 111 let, tak bude možné vybrat jiné řešení. Zatím prosím obyvatele Svinar o pochopení a trpělivost se současným provizorním umístěním konstrukce mostu, které je určitě mnohem menším zásahem do životního prostředí než probíhající stavba nového mostu.

Závěrem doplňuji, že zachování historického svinarského mostu podporují Národní památkový ústav, městské odbory památkové péče a hlavního architekta, Národní technické muzeum Praha, Společnost ochránců památek ve východních Čechách, řada architektů, ale i běžných občanů (jako zastupitelé jsme např. obdrželi před cca měsícem rozhořčený dopis od pána z Prahy, který se zajímá o technické památky a požadoval zachování celého mostu – bohužel v té době už nešlo vyhovět ani při dobré vůli, protože stavba byla plně rozjetá). Stále více lidí se dnes začíná zajímat o technické památky a průmyslové dědictví, což je moc dobře. Tento trend se projevuje tím, že podobné stavby se stávají vyhledávanými turistickými cíli. Četné jsou i památkové kauzy, kdy se odborná i širší veřejnost snaží o záchranu ohrožených památek tohoto typu (např. Libeňský most v Praze). Rovněž kulturně uvažující města a obce se stále více snaží o zachování podobných ohrožených objektů, které dosloužily svému původnímu účelu – příkladem může být Plzeň nebo např. Blansko, kde doslouživší historické ocelové mosty rovněž různou formou plánují zachovat na jiném místě. Jsem rád, že se Hradec Králové alespoň částečně k těmto městům zařadil.

Adam Záruba, 19. 6. 2018